KZPR Blevice
Hned po dovolené v Chorvatsku jsme se vrhli s klukama na zkouškování 
, netušili jsme, že i u nás budou panovat taková vedra, nicméně zkoušky byly nahlášené a tak jsme vyrazili do Blevic na Zkoušky přinášení retrievrů. Pro malý počet startujících se tyto dvoudenní zkoušky vtlačily do jednoho dne, což bylo fajn. Startovalo pouze 13 pejsků. Maybe začínal lesem, který vyšvihl v samých 4, byla na něm vidět únava, jako na ostatních psech, nepracoval se svojí energií, ale pracoval! Přesunuli jsme se na pole na handling dvou kusů a tam jsem na Maybem viděla, že to parno na poli nedá, nastoupili jsme na disciplínu a při povelu dopředu se rozešel, po pár krocích začal čuchat v řepě a vůbec nereagoval, dal mi jasně najevo, že jeho práce skončila, tak jsme prostě odstoupili, nejevil zájem cokoli dělat. Enzíček, který pracoval v páníkem v jiné skupině se držel statečně, v samých 4! Zbývala mu poslední disciplína vlečka pernaté a vyprahlém strništi, věřila jsem, že to dá. Po nasezení šel přesně po vlečce, pak už nebyl vidět a najednou vzlétlo hejno křepelek, Enzo se nevracel..... Po zavolání přiběhl s vyplazeným jazykem, byl úplně vyšťavený, takže nemělo smysl ho znovu nasadit. Dle slov rozhodčího mu chybělo pár metrů k bážovi, ale za balíkem slámy zdvihl křepelky, které pro něj byli najednou silnější a vyprdl se na vlečku a šel lovit "křídláky" 
, takže na poslední disciplíně neobstál. Nicméně jsme aspoň pokecali po dlouhé době se stejně trhlými vůdci, kteří si všichni zaslouží obdiv v tak parném počasí vůbec nastoupit, samozřejmě se skláním před všemi pejsky, kterí ač úspěšně, či neúspěšně s námi bojovali na pracovním poli.
